A - E (41 slovíček)

Aj = i, také

(co dodat)

"Přinde dneska aj Toncek?"

Ba, baže = ano, samozřejmě

(asi se píše spíš "ba, že", ale to je fuk)

"Miluješ mě eště? Tož baže."

Balda = klacek

(velký klacek nebo tyč)

"Toníku netahej tu baldu, dyť si strhneš pupik."

Báňat = kouřit

(cigaretu, doutník apod., nikoliv ve smyslu sexuální techniky)

"Co je chlapy herdek, práca stojí a vy si tu báňáte!"

Baňka (1) = panák

(dát si baňku, dát po baňce)

“Dáme si baňku a uvidíme...”

Baňka (2) = vánoční koule

(když jsem poprvé slyšel český výraz vánoční koule, tak jsem myslel, že umřu smíchy)

“Ty jesi tu baňku rozbiješ Toníku, tož ti Ježíšek letos nepřinese ani prd!”

Bebino (též bobino) = odřenina, bolístka

(udělat si bobino)

„Mamo hle jaké sem si udělal bobino!“

Beblat = mumlat

(nesrozumitelně, unaveně...)

„Ten je tak ožralý, že už ledva beble.“

Bečka = sud piva

(jakéhokoli objemu)

“V pátek dělám bečku, dondeš taky?”

Békat = hlasitě zpívat, halekat

(ale i hlasitě křičet)

"Toncek jak se napije, tož béká na celů dědinu."

Bembela = ňouma, hlupák

(prostě takový jako pomalý a hloupý)

“Tož dělej neco herdek, stojíš tady a hledíš jak bembela!”

Bloncat = bezcílně chodit

(někdy též blóňat)

“Co ty tady bloncáš, nemáš co na práci?”

Blujanec = zvratky

(zvratky na podlaze... nebo kdekoliv jinde)

“Co to je toto sakra, to je snad blujanec ne?!”

Brmbolec = výrůstek, boule

(na těle, zřejmě velmi lokální výraz... jak jsem k vlastnímu překvapení zjistil)

“Podívej se mi prosím tě na záda co to tam mám za brmbolec."

Brutvan = pekáč

(ve smyslu nádoby, ale i ženského klína :-))

"Maruško ty máš ale pěkný brutvan."

Břáňat = dělat hluk, hlasitě hrát

(zřejmě velmi lokální, typicky pro nahlas puštěné rádio, televizi apod.)

"Zeslab si tu televizu, dyť to břáňá jak na kolotočách!"

Břuch = břicho

(prostě přicho ať už malé, nebo velký pupek)

„Mamo mě jaksi bolí břuch.“

Bulka = houska

(na plzeňsku prý žemle nebo co)

„S čím chceš tu bulku, se salámem?“

Casnovat = trhat, škubat

(viz též rozcasnované)

„Děcka přestaňte casnovat s těma pařinama než je rozervete!“

Cérečka = dívka, holka

(také cérenka nebo cérka)

„Z té Mařeny vyrostla docela šikovná cérečka, co?“

Crbka = troška, kapka

(typicky pro malé množství tekutiny)

„Té polévky byla taková crbka... to bylo jak pro vrabca“

Crbnout = nalít trošku

(těžko přeložitelné, prostě nalít malé množství tekutiny)

„Crbni mi taky trošku té tvojí slivovice, ať okoštuju.“

Cviboch = piškot, bublanina

(ne koláč, ale spíš něco, co se krájí)

„Máš tam eště kůsek teho cvibocha?“

Čabrat = máchat se ve vodě

(typicky když si děti hrají s vodou nebo ve vodě)

„Sakra Toníku nečabrej se v té vodě, dyť je to studené jak sviňa!“

Čabrátko = bazének pro malé děti

(taková ta mělká díra na koupališti kde se plácají malý špunti)

"Buď si vemeš tu plavací vestu, nebo pudeš jenom do čabrátka!"

Čabrňa = louže

(louže, kaluž)

„Toníku jestli šlápneš do té čabrně, tož si mě nepřej!"

Čagan = hůl

(klasická dědkovská hůl, někdy též čagánek)

„Sakra smradi vypadněte než o vás zlomím čagan!“

Čmáchnout = spadnout někam

(typicky spadnout do vody)

„Toníku jestli do teho bazéna čmáchneš, tož já tě vytahovat nebudu!“

Čopnout = dřepnout, čapnout

(když se řekne, že holka někomu čopla, znamená to, že mu dala)

„Čopni si pořádně nebo si počuráš botky Maruško.“

Čuňa = huba, pusa

(typicky dát někomu po čuni nebo do čuně)

„Nech ho radši nebo eště dostaneš po čuni.“

Čut = tušit

(prý to znamená i slyšet, já to znám jako tušit)

„Ta Božka je na nás dneska jak med, čuju jakůsi zradu.“

Dědina = vesnice

(co dodat)

„Zavři okno, nemusí tě slyšet celá dědina.“

Děvčica = dívka, holka

(prostě dívka)

„Viděls ju? No tož tu šikovnou děvčicu co teď prošla.“

Dlážka = podlaha

(obecně... dlaždičková, dřevěná nebo i lino)

„Nechoď mi tady sakra v těch škrpálech, dyť sem zrovna vytřela dlážku!“

Dohukaný = vyplašený, bázlivý

(bát se, být podělaný)

„Sakra nebuď ze všeho tak dohukaný!“

 

Dojít (též dovalit) = přijít někam

(přikazovací tvar není dojdi, ale dondi)

„O víkendu dělám oslavu, dondeš taky?“

Doplantaný = zamotaný, zpletitý

(např. komplikovaný příběh)

„Ježiš to je jakési doplantané... já tomu nevím konca kraja.“

Ďůra = díra, dírka

(typicky v oblečení, nikoliv např. díra ve smyslu zapadákov)

„Sundej to tričko, dyť je to samá ďůra!“

Dýnko (též dénko) = kuchyňské prkénko

(prostě kuchyňské prkýnko)

„Nevíš kde je dýnko, nemožu ho najít.“

Džognout = dát žihadlo, píchnout

(typicky dát žihadlo, ale myslím, že i obecně např. pro píchání v zádech a tak)

„Mamo! Mamo! Džogla mě vosaaaa!!!“

Enem = jenom

(co dodat)

„Tys těch piv kúpil enem deset? Tož si blbý?!“

 

Věděli jste?

Na území, považovaném za moravské, žijí zhruba 3 miliony lidí. Při sčítání lidu v roce 2011 si však za svoji národnost zvolilo moravskou pouze 521.801 občanů a slezskou dokonce jen 12.214 občanů. Je tedy zřejmé, že většina obyvatel Moravy se přihlásila k jiné národnosti (většinou pravděpodobně k české).

Při tomto sčítání lidu měli navíc občané možnost zvolit si jako svůj mateřský jazyk moravštinu (přestože oficiálně to není plnohodnotný svébytný jazyk). Český statistický úřad pak moravštinu při zpracování výsledků skutečně sčítal jako plnohodnotný údaj s vlastním číselným kódem, odděleně od jazyka českého. Moravštinu si však za svůj mateřský jazyk vybralo pouze 108.469 respondentů. Z toho 62.908 občanů považuje moravštinu za svůj jediný mateřský jazyk a zbylých 45.561 se hlásilo k češtině i moravštině současně.

Z toho je patrné, že dokonce i obyvatelé, kteří si při sčítání za svoji národnost vybrali moravskou (či slezskou), přesto v drtivé většině volili za svůj mateřský jazyk jiný, než moravský.