F - K (45 slovíček)

Faň = fajn, dobrý, v pořádku

(nádherný opak je slovo nefaň, )

„Tož jak sou ti ty botky? Tož asi faň.“

Fčíl = teď, nyní, hned

(asi se to má psát včíl, ale fčíl mi příjde vtipnější :-))

„Tři, dva, jedna, fčíl!“

Flok = smyk

(nikdy jsem to neslyšel pro smyk v autě, jen pro smyky na jízdním kole)

„Jestli budeš s tím kolem furt tak flokovat, tož si prodřeš dušu.“

Frgál = typický placatý koláč

(kdo by neznal)

„Mamo napeč frgály. To se mi tak chce, víš kolik to je práce?!“

Frfňat se = nimrat se

(nimrat se v jídle, také frfnit)

„Moc se v tom nefrfni a jez, nic jiného nedostaneš!“

Fučet = foukat

(používá se pro foukání větru, nikoliv pro foukání pusou)

„Herdek tam fučí, málem mi uletěl deštník.“

Galán = nápadník

(v ženském rodě je to galánka)

„Tak co Maruško, už máš nejakého galána?“

Gaťky = kalhotky

(prostě kalhotky)

„Zeptejte se Laďky, jestli sundá gaťky.“

Glančit = leštit

(něco vyčistit / naleštit)

„Herdek tyď už uklízíš dvě hodiny, to tady bude ale naglančené.“

Glgnout = hltnout, loknout

(často se používalo když si někdo loknul vody v bazénu)

„Herdek já sem si glgnul, že sem se málem utopil čoveče.“

Gramlavý = nešikovný, nemotorný

(asi dost lokální výraz)

„Ten Toncek má strašně gramlavé ruky.“

Gramloň = nemehlo, nešika

(asi dost lokální výraz)

„Ježiš ty si gramloň! Dej sem tu lopatu, já ti ukážu, jak se to dělá.“

Grcat = krkat, říhat

(někdy také brkat)

„Fuj sem si grcnul tak, že sem se málem poblul.“

Gryndy = sliny tekoucí z pusy

(pogryndaný je také špinavý od jídla co padá z pusy)

„Já sem se nepoblul, to sem se jenom pogryndal... fakticky!“

Guča = chomáč

(typicky chomáč prachu nebo vlasů na podlaze)

„Tož jaks to tady vysál, podívej se jaké se tu všude válijou guče prachu!“

Gumáky = holinky, galoše

(u nás byly holinky vždycky spíš jako jezdecké boty)

„Tož si blbý to chceš jít do dešťa v teniska? Hned si vem gumáky!“

Gyglat se = vyklat se

(prostě se vyklat, kývat a tak)

„Mamo mě se asi gygle zub!“

Hadra = hadr

(na Moravě má ženský rod)

„Sakra toníku ja tě snad zfackuju mokrou hadrou!“

Haluz = větev

(mít haluz se ale také používá pro mít štěstí)

„Ty voe málem tě trefil, tos měl teda haluz.“

Hamplasit = lozit po něčem

(po něčem nešetrným způsobem lozit, skákat apod.)

„Herdek děcka nehamplaste se tak po té pohovce!“

Harapák = starý krám

(stará, rozbitá či nefunkční věc, lehce podobné jako vergl nebo orkaf)

„Vyhoď sakra už ten starý harapák a kup si nový vysavač!“

Hen = tam

(také v odvozeninách jako henten (tamten), hento (tamto) apod.)

„Nevíš kde mám hodinky, já je nemožu najít. Dyť sou hen.“

Hépat = skákat

(typicky skákat po něčem)

„Děcka herdek nehépajte po té pohovce!“

Hňápnout = spadnout

(něco nebo někdo když spadne)

„Drž se Toníku pořádně ať nehňápneš dolů!“

Hrbůcat = kašlat

(typicky když někdo kašle silně a nahlas)

„Zajdi si někam když tak hrbůcáš.“

Hrča = boule, hrbolek

(typicky na těle, podobné jako brmbolec)

„Sem se včera praštil do nohy a dneska tam mám hrču jak sviňa.“

Hřibařit = houbařit

(na Moravě se hřib říká obecně všem houbám a ne jen pravým hřibům)

„Kde je tata? Šel zas na hřiby.“

Hůra = půda

(půda jako prostor pod střechou, nikoliv jako zem)

„Kde je mama? Uklůzá na hůře.“

Chabaští = větve, chvojí

(podobné jako šáší)

"Nejak to nchce hořet. Chtělo by to nejaké suché chabaští."

Chlpat = pít

(hltavě, rychle, podobné jako slopat)

"Nechlpej to tak, bude ti blbě!"

Chlámat se = chechtat se

(možná není úplně moravské)

„Čemu se chlámeš voe, ty sis nikdy nepochcal nohu nebo co?“

Chudý = hubený

(chudý se používá jak v klasickém významu nemajetný, tak pro hubený)

„Dáváš tomu Tonckovi vůbec jest? Dyť je chudý jak lata.“

Jazgotat = křičet, vykřikovat

(naprosto typicky pro hlasitý ženský projev například při hádce nebo výčitkách)

„Herdek ženské musíte tady furt tak jazgotat.“

Kama = kudy

(na stejném základu jako skama / zkama)

„Strýcu prosím tě kama se tady de na náměstí?“

Kešeňa = peněženka

(možná není úplně moravské)

„Neviděls někde moju kešeňu?“

Kokyno = dobrota, pamlsek

(všechny druhy... čokoláda, bonbon, oplatek...)

„Toníku jestli si tu hned neuklidíš, tož bude týden bez kokyn!“

Kolek = klacek

(prostě klacek, spíš menší velikost)

„Toníku eném tým kolkem nepichni nekeho do oka!“

Kolňa = kůlna

(na nařádí, na dřevo, prostě kůlna)

„Toncku ukliď ty hrabě do kolně prosímtě.“

 

Kostka = pecka z ovoce

(mimo to se ale používá i ve správném významu)

„Kam možu plut kostky z těch třešní?“

Kotár = kopec

(co dodat)

„Herdek já už nemožu, to je kotár jak sviňa toto.“

Krajon = versatilka

(že krajon není všude krajon, to byl pro mě šok)

„Mamo kup mi prosím tě tuhu do krajona, zas mi došla.“

Kramlík = kolíček

(kolíček na prádlo, analogicky je pak přikramlíkovat)

„Dneska tam jaksi fučí, dej na to prádlo víc kramlíků ať to neuletí.“

Krýgl = půllitr

(klasický pivní půllitr)

„Herdek Toncku to byl tento týden už třetí rozbitý krýgl, já ti to fakt začnu účtovat!“

Křák = keř

(prostě křoví)

„Děcka nelozte do teho křáka, eště tam do něčeho šlápnete!“

Kýpat = přetékat

(typicka když utíká voda na plotně)

„Zeslab si ten oheň, dyť ti to vykýpe ven!“

 

Věděli jste?

Samotný termín moravština je dosti vágní, protože neexistuje jednotné moravské nářečí. Naopak, Morava je nářečně výrazně různorodější než Čechy. Obecně se rozlišují tři hlavní skupiny moravských nářečí a to středomoravská nářečí (také hanácká), východomoravská nářečí a lašská nářečí.

Méně významná, ale někdy též uváděná, jsou pak těšínská a českomoravská nářečí. Moravština ve smyslu samostatného jazyka tedy oficiálně neexistuje a je považována za podobu jazyka českého.

Rozdíl češtiny, středomoravských nářečí a východmoravských nářečí lze krásně demonstrovat na některých konkrétních slabikách:

Č: starej strejc

S: staré stréc

V: starý strýc

nebo

Č: sečou louku

S: sečó lóku

V: sečú lúku

*(Č = Čeština, S = středomoravské nářečí, V = východmoravské nářečí)